Příběh mé cesty stávání se psychoterapeutem:

Příběhy provázejí celý můj život. Na úplném začátku byla zřejmě záliba v pohádkách. Ve věku, kdy jsem se zamýšlela nad svou budoucí profesí a volila si studijní obor, jsem byla okouzlena historií, kterou jsem se rozhodla poznávat na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity v Praze, kde jsem se seznamovala i s dalšími společenskovědními obory, zabývala se otázkami filosofickými a kulturně antropologickými. Stále více mě začal zajímat pohled na člověka jako osobu. Za přelomové ve svém životě považuji lidské setkání s prof. Jaro Křivohlavým, které ve mně probudilo lásku k psychologii. Další rámec studia jsem profilovala v oboru Psychologie zdraví (zabývá se úlohou psychologických faktorů při udržování zdraví) a v jejím studiu pokračovala na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Z metod užívaných při psychologické diagnostice mě nejvíce oslovily projektivní techniky, prošla jsem kurzy kresebných testů, TAT a jiných. Během studia se mi narodila dcera Sofie. Zájem o děti a příběhy mě přirozeně vedl při volbě diplomové práce, ve které jsem pracovala s kresbami a příběhy dětí. Po absolvování studia a narození syna Samuela jsem začala pracovat jako školní psycholog, zejména z přesvědčení o důležitosti preventivního působení na zdraví jedince i dětských kolektivů. Prošla jsem pětiletým terapeutickým výcvikem v systemickém směru "Umění terapie", které mi umožnilo odborný i osobní růst a podpořilo konstruktivistické vidění světa. Terapeutická práce s dětskými i dospělými klienty ve škole i v rodinné poradně mě denně utvrzuje v přesvědčení, že jako lidé máme schopnost volbou vyprávění svého příběhu docílit žádoucí změny ve svých životech.